|
|
|
dívati sě, -aju, -á ipf. 1. komu, čemu dívat se na někoho, něco (zvl. se zvýšeným zájmem), se zaujetím hledět 2. čemu (nežádoucímu) přihlížet něčemu, nečinně pozorovat něco, bez aktivní účasti se dívat na něco; přen. snášet, trpět něco 3. komu, čemu jak, čím s údivem n. obdivem se dívat na někoho, něco 4. čemu, v čem, z čeho ap. divit se, podivovat se něčemu neobvyklému, projevovat údiv nad něčím, (hodnotnému) obdivovat se 5. komu, čemu čím (myslí) na základě zrakového vjemu rozvažovat, uvažovat o někom, něčem, rozjímat nad něčím, někým 6. komu, čemu mít na zřeteli někoho, něco, brát v potaz někoho, něco (zrakem zaznamenatelného) Sr. diviti sě, div, podívati sě, hleděti, patřiti, pozorovati K nejednoznačnému původu subst. div a sloves dívati sě, diviti sě a nejistým derivačním vztahům mezi těmito výrazy sr. ESJS 1, 134–135, Machek, Etym. slov.² s. v. div¹, dívati se aj. Autor: Miloslava Vajdlová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024). 
dívati sě, -aju sě, -áš sě, impftiv., dívati se, podivovati se, rozjímati, schauen bewundern, betrachten. — Ješto sě tak smilně připravují, aby lidé gym ſe dywaly Štít. uč. 111a, dívati sě komu, čemu; až ſie strach diwati tomu NRada 899; by (Zacheus) byl s vysokého dřeva díwal ſe jemu ŠtítMus. 84a; (Nero) diwage ſe ohni… Mart. 22b; diwagicze ſe gim Lobk. 106a. (Eva) se túlá v ráji ovoci ſe diwagici Kruml. 1a. Kterak jest pochotno, diwati ſie těm slavným měšťanem Jerusalema ŠtítBud. 98; diwati ſie těm řádným kóróm těch duchóv svatých t. 102. (Člověk) upra srdečný zrak k tem věcem bude je v chuti spatřovati a jim ſie díwati ŠtítMus. 118b; s chutí díwati ſie bude tomu, upra v to mysl svú t. 132a. Když jeden přistúpil k obrazu, díwage ſie krásě jeho, vece t. 99a; a jeden, diwage ſe kráse obrazu toho, vece ŠtítOp. 142a. Hvězdáři velikú útěchu mají, díwagic ſie myslí tomu ŠtítMus. 51b; v tom hvězdáři nemalú útěchu zde mají, díwagic ſe tomu pořadu nebes svú myslí ŠtítOp. 297a; diwagicz ſie divnostem jeho ŠtítBud. 117. Co se tomu díváte miramini Mik. Skutk. 3, 10, t. 3, 12; i díváchu se otec jeho i mátě erant mirantes t. Luk. 2, 33. Diwame ſe velikosti, když co nad obyčej ŠtítBud. 42. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dívati sě, -aju, -áš sě ned. (komu, tomu) dívat se; podivovat se, divit se; rozjímat o čem Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
dívati sě (čemu) nedok. = dívati se (nač); diviti se Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|